Na snímku se nalévá ze stříbrných konvic do šálků z čínského porcelánu čaj.  Až na muže v uniformě jde o dámskou záležitost. Muž dvorně nalévá. Kompozice působí dojmem bezprostřední momentky, ale vše bylo fotografem velmi  promyšlené. Dámy ve předu jsou v tmavých šatech, což proti ostatním za nimi v šatech světlých  vyvolává větší obrazovou plasticitu. Ta byla důležitá, protože jde o stereosnímek pro prostorové prohlížení v kukátku. Dáma vpředu zvědavě pohlíží na fotografa, jakoby očekávala jeho návštěvu. Snímek se tváří, jako by byl vytvořen ve skutečném salónu. Ale není tomu tak, fotograf jen scéně přizpůsobil svůj ateliér. Dveře a stěny jsou namalované, vše se odehrává na vyvýšeném stupínku. Na studio upomíná i závěs a sloupek. Ženy a muž zkrátka u fotografa hrají scénu čajového dýchánku. Vidíme, že ještě před vynálezem kinematografického filmu fotograf ve svém ateliéru vytvářel paralelní světy světu skutečnému. I když v nich hráli herci a používaly se dekorace a kulisy, nebyly podobné divadlu. Tam bylo zřejmé, že herci odříkávají role, ale fotograf ve svém ateliéru iluzi skutečnosti konstruoval, aby vypadala ,,úplně opravdově”. A jako předstíraná skutečnost se fotografické scény zejména na stereofotografiích šířily a lidé si je kupovali, dávali je do kukátek a kolektivně prohlíželi. Šířily se tak konstrukce  světa vytvořené fotografy nebo objednavateli jejich aktivit. Někdy šlo také o úmysl ovlivnit veřejné mínění. Od počátku fotografie vznikly zárodky šíření obrazových bludů tvářících se jako pravda o zobrazeném. Ale ani nejrealističtěji se tvářící fotografie není  skutečností.   A co fotograf chtěl naznačit touto scénou? Propagovat pití čaje? Společenskou pospolitost? Nebo vytvořit jen ,,prostý”, ale realizačně náročný a drahý žánrový obrázek?  Nebo to byl originální portrét objednavatelky, zvěčněné s přítelkyněmi a jedním galantním důstojníkem? 

Tradice čaje o páté vznikla v Anglii, kde bývala běžná pouze dvě pravidelná denní jídla - snídaně a večeře a mezi tím nepatrný obídek, zvaný luncheon. Roku 1840 Anna Maria Russell, vévodkyně z Bedfordu, přítelkyně královny Viktorie, seznala, že k přežití do opulentní večeře je nutné vsunout čaj a k němu drobné koláčky a sedviče, zavedené krátce před tím hrabětem Sandwichem. Pohoštění byla příležitost ke společenským konverzacím. Pojmy jako Earl Grey (podle britského premiéra Charlese Greye), Darjeeling (podle jména osady ze západního Bengálska), či Lipton (podle Sira Thomase Liptona) ještě nebyly všeobecně známé. Praktický zvyk se rozšířil z vyšších vrstev do vrstev středních po celé anglické koloniální říši a v USA a z domácností i do lepších restaurací a hotelů. 

Psáno pro časopis Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.