Na snímku vidíme muže v kloboučku obtěžkaném mohutnou bednou, jak pózuje u stativu s fotoaparátem. Stojí u malovaného pozadí, které působí poněkud cizokrajným dojmem. Pozadí vytváří iluzi prostoru, neboť postava se  umístila uprostřed mezi vegetaci pnoucí se  při okrajích snímku. Rozhraní mezi pozadím a podlahou ateliéru je dovedně zamaskované a dokonce se zdá, jakoby u nohou fotografa byly poházeny nějaké rostlinky. Dřevěný fotopřístroj, jehož značka je nezřetelná, míří svým objektivem k srdci fotografa. To striktně vzato nepůsobí úplně logicky; pokud by muž chtěl fotografovat, měl by objektiv mířit mimo obraz nebo do oné krajiny na pozadí...  Možná chtěl fotograf tímto uspořádáním naznačit, že je pro něho fotografování srdeční záležitost. Ostatně pro prostředí ateliéru není ani logický typ stativu, ani typ přístroje, obé bylo určeno pro fotografování venku. Svým snímkem se chtěl muž zvěčnit jako ,,fotograf krajin”. To jasně demonstruje i bednou na zádech, jejíž nošení jistě nebylo zrovna nejpohodlnější a jejíž hmotnost nepochybně ,,rovnala záda”. Co v té bedně vlastně bylo? Můžeme předpokládat, že tam byla složená temná komora, tedy světluvzdorný stan a chemikálie nezbytné pro konečné zcitlivění fotografické desky a její vyvolání. Snímek byl totiž vytvořen v éře mokrého kolódiového procesu, kdy fotografická deska se musela exponovat vlhká, neboť se musela zcitlivět těsně před záběrem a ihned po expozici vyvolat.  Ty další dřevěné nožičky, které fotograf drží, mohly být právě z konstrukce onoho stanu. Uvádělo se, že zavazadlo fotografa krajin éry mokrého kolódiového procesu vážilo kolem 30 kg. Proto fotografové mívali pomocníky nosiče a fotografické nádobíčko často vozili ve vozících.

         Jindřich Eckert, který je oním mužem na snímku, se považuje za nejvýznamnějšího fotografa českých zemí 19. století. Pocházel ze skromných poměrů, jeho otec byl zaměstnán jako mistr  v kartounce na Smíchově. Díky kouzlu své osobnosti, štěstí a rostoucí popularitě svého fotoateliéru začal být bohatou a váženou osobností. Natolik bohatou, že si mohl koupit na Malé Straně, kde měl v nájmu fotoateliér, dům. (V půvabném domě na břehu Čertovky později žil  Jiří Trnka). Fotografováním v exteriéru se Eckert neživil, považoval je především za svůj koníček. Jindřich Eckert, jehož firma byl zapsána jako ,,Heinrich Eckert” , byl jako fotograf natolik populární a známý, že v pohřebním průvodu konaném  3. března 1905 kráčel pražský primátor, policejní ředitel, zástupce místodržitele, řada šlechticů i průmyslníků, zástupci církví,  vrchní ředitel Zemské banky, České spořitelny,  prezident zemského soudu... Žádný jiný fotograf v českých zemích se již nedočkal takové posmrtné pocty. A hádejte, zda je po této osobnosti pojmenována alespoň nějaká ulice? 

Psáno pro Reportér Magazín. 

Snímek pochází ze Sbírky Scheufler. Jakákoliv forma jeho šíření včetně stažení je možná jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.