Stereofotografie s aktem od neznámého autora nese razítko Lidová zpěvní sín U Palmů, Karlovo nám. Ředitel Karel  Samec.  Jméno ředitele ve spojení se snímkem jistě může vyvolat pobavené asociace, již proto, že je tak na snímku zdůrazněno. Je pravděpodobné, že při návštěvě oné zpěvní síně byla možnost si ve stereoprohlížečce mírně hanbaté obrázky prohlížet. Z hlediska dobového vnímání šlo o umělecké obrázky, na nichž  mladé slečny byly odhalovány decentně, tudíž z hlediska ohrožování mravopočestnosti nebyl důvod v celkem tolerantním Rakousko-Uhersku vznášet námitku. Zpěvní síň byla soukromý podnik, kam dítka nechodila.  Výrobce oněch snímků je neznámý, šlo nejspíš o import a patrně z Německa. Sezení dívky na kusu umělého sádrového(?)  kmenu nebylo nejspíš nic příjemného, inspirací pro fotografa mohly být porcelánové figurky, kde podobné motivy nalezneme již o několik desetiletí před tím.  Vše vzniklo v ateliéru a jako celek má zobrazení všechny znaky kýče. ,,Antické” sloupy, divadelní schody, bílý pařez, podstavec, vše je umělé, jen dívka mezi tím je živá. Vystavuje se a zdání uměleckosti výjevu mají dodat ony umělecky se tvářící rekvizity. Nepravděpodobné barvy zvýrazňuje kolorování, přičemž u pravé půlky poněkud akvarel přetáhl chodidlo. Při pohledu na tištěný ručně kolorovaný snímek se neubráníme jistému kouzlu naivity, výjev neubližuje, neuráží, jde o jisté kouzlo nechtěného. Může vyvolat i mírně pobavený úsměv, co to naše předky dokázalo rozohnit… A v této souvislosti si můžeme vzpomenout  i na pozdější známý výchovný výrok Tomáše Bati: ,,Neřest jest matka porážky!”; ano, pohled na podobný snímek asi odváděl mysl od práce… 

Nepodařilo se mi zjistit detailnější  historii oné lidové zpěvní síně, která se nacházela na Karlově náměstí v Praze na místě v současnosti neobsazeného čp. 312. Starší dům tam byl zbořen roku 1868, postaven nový a ten byl zbourán roku 1938. V domě bylo jeden čas též Divadlo Besedy lakýrníků, roku 1901 uvádělo činohru Směry života… Bydlel tam prý i herec Jindřich Mošna. Kdy přesně vznikla a kdy ona síň zanikla?  Jistě ještě před Velkou  válkou. Jméno ředitele Karla Samce se ještě znovu vynořuje ve spojení se zábavním  podnikem U bílé labutě, kde měl zásluhy, že se z něho po válce stal  ,,lidový kabaret na slušné úrovni”. Zda i tam byly podobné stereosnímky, nevíme. Nejspíš ne, to už kraloval film…

Psáno pro časopis Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.