Klíčové místo ve výjevu má královská koruna zářící jako slunce, z něhož vycházejí mocné paprsky. Legendární svatováclavská koruna ozařuje lid. Podle palcátu v pravici a pásky přes oko se pozná vojevůdce Jana Žižka, postava s rukou na srdci v postojí z Brožíkova obrazu ukazuje na Jana Husa.  V levé části výjevu jasně převládají muži, nicméně nad nimi ve věšteckém postoji ve světlé říze dominuje česká Sibylla, tedy  kněžna Libuše. V pokleku, v tmavém, v centrální části obrazu, je další žena, představující populární královnu Johanu z Rožmitálu. Kde se však mezi lidem nachází její manžel, Jiří z Poděbrad,  z obrazů známý svým mohutným černým knírem, není zřejmé.  Každá z postav má své jméno a význam, nic na živém obrazu nebylo ponecháno náhodě. Vzdělanější předkové si v obrazu mohli číst jak otevřené knize. Ideovou podstatou díla bylo vzdání pocty Františku Palackému ke stému výročí jeho narození.  Živý obraz byl realizován na scéně Národního divadla 18. června 1898 s herečkami a herci přední české scény Františkem Adolfem Šubertem. ,,Při osvětleni večerním” jej fotografoval Jan Mulač, což si můžeme přečíst ve Světozoru z 1. července 1898 (s. 394). Současně byl tehdy reprodukován ještě další aktuální živý obraz pořízený o den později a  související též s Palackého výročím a to ,,Královská  Praha vítá své  slovanské hosti”. Slavnosti pořádané v Praze v červnu 1898 k stému výročí narození  Palackého měly povahu politické manifestace, která účastí zástupců Petrohradské a Moskevské univerzity a delegátů slovanských skupin z Rakousko-Uherska získávala panslavistický a protiněmecký podtext.  Řečníci tehdy sice prohlašovali  věrnost panovnickému habsburskému domu, současně však někteří vyzývali k jednotě všech Slovanů ,,proti utlačovatelům". Jistý ruský generál v srbské armádě tehdy dokonce otevřeně označil Němce za nepřítele Slovanů.
    Palacký v obrazu je mocně ozářen, takže jeho individuální rysy nejsou zřejmé. Je v nadživotní velikosti a evidentně jde o sochu. V bílých řízách tam jsou další ženy - Sláva a Múzy. Z ideového hlediska je zvlášť zajímavé, že pod postavou Palackého se vypíná císař Karel IV. Nestojí tedy mezi ostatním lidem, ale je k nim vstřícně obrácen. Postavy z minulosti zjevně tedy vzdávají  poctu vedle Palackého i jemu. Poblíž Karla IV. bude jedna z jeho čtyř žen a erb s vyobrazením českého lva. Vše v obrazu má svou logiku a význam. Připadá to složité? Ve své době vše zapadalo, vše bylo didakticky názorné a zřejmé. To jen potomci o dalších sto let  později  se začali topit v konspiračních teoriích a ve složitosti jevů a stavů. A někteří získali vcelku  oprávněný pocit, že naše civilizace zhasne na přebujelou a od jistého momentu neovladatelnou složitost. Uvidíme.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.
Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.