Hledí na nás postarší pán v letních šatech světlé  barvy, levou ruku v bok, pravou se opírá o hůlku. Tváří se dobrácky, na tváři má zdá se lehký úsměv, vyzařuje z něj sebevědomí a možná i náznak ironie vůči aktu  zobrazování. Bystrý zkoumavý pohled. Fotograf jej zobrazil  z malého podhledu, čímž ještě zvýšil lehce irononický odstup člověka pohlížející na fotoaparát z výšky. Jako by se portrétovaný ptal: Proč mě fotografují? A zároveň z pohledu cítíme, že mu to dělalo dobře. Ctihodný gentleman na penzi, chtělo by se k zobrazení muže dodat. Že není příliš bohatý, naznačuje látka i obnošenost oděvu. Ale se sebou je ten muž soudě podle jeho výrazu asi spokojený. 

Tím gentlemanem je někdejší loupežník Václav Babinský, známý lotr, o němž kramáři skládali písničky a jehož osud byl v druhé půli 19. století běžně znám. Proč jej fotograf vlastně pozval k sobě do ateliéru, proč jej zvěčnil? Nepochybně kvůli jeho popularitě, očekával zkrátka, že z prodeje  portrétu někdejšího loupežníka bude mít prospěch. Dal si na obrázku záležet, figuru upravil s pomocí masky tak, aby vynikla ze svého okolí, aby okolní ateliérový prostor celkový dojem nenarušoval. Portrét se tak ocitá mimo konkrétní prostor a svým způsobem ,,je mimo”. Je doslova ,,nadčasový”. Vymaskováním fotografové svá díla přibližovali někdejší grafické tradici a byl to od konce 60. let 19. století celkem běžný způsob, jak ,,umělecky” ozvláštnit nejen portrétní tvorbu. Nicméně je zajímavé, že vizitka není signována, jako by fotograf nechtěl, aby jeho firma byla nějak  s lupičem spojena. 

Snímek Babinského, který dostal jméno po zemském patronu Václavovi, se zřejmě dobře prodával. Babinský kolem roku 1830 organizoval malou loupežnickou skupinu a s ní přepadal pocestné. Při zatýkání v lednu 1832 pokousal rychtáře v Kuřích Vodách. V srpnu 1833 v lese u Horní Kamenice dokonce zabil a okradl pláteníka. Byl to vskutku darebák. Za šest prokázaných zločinů  byl v roce 1840 odsouzen na 20 let těžkého žaláře a uvězněn nejprve na Špilberku a poté v Kartouzích, dnes známých jako Valdice. Ve vězení došlo k Babinského proměně, stal se pokorným a zbožným a přežil.  Po svém propuštění v roce 1861 Václav Babinský až do své smrti v roce 1879 pracoval jako zahradník v klášteře v Řepích. Stal se známým  i proto, že o svých skutcích po hospodách za pohoštění rád vyprávěl a že jeho příběh byl populárně literárně zpracován.  Na Babinského se nezapomnělo ani po smrti, ožívá i v písničkách. O jeho náhrobek  v Řepích na rozdíl od nejvýznamnějších českých fotografů 19. století  jako byl Eckert nebo Fridrich se pečuje. Je opatřen i novou cedulkou se jménem. 

Psáno pro Reportér Magazín. 

Snímek pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv jeho užití, včetně stažení, je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.