Skvěle zvládnutá kompozice  má několik rovin a je až fascinující, jak fotograf téměř sedmdesát vojáků zvládnul. Špilberk tvoří skvělé pozadí a i symbolicky rámuje obraz. Od pevnosti  oko sleduje, jak se jednotlivé úrovně postupně snižují přes zásobovací vůz a jezdce, po stojící, sedící a ležící postavy. Rytmický sestup směrem k fotografovi zvýrazňuje jeho úlohu. Máme před sebou živý obraz, divadlo, v němž pozadí vypadá jak  namalované. A dost možná, že fotograf, původem malíř, tu vskutku zasáhl rukou. Ve spodní části snímku jsou dva soudky, které v kompozici hrají důležitou roli. V pomyslném zlatém řezu výjevu  jsou totiž u soudku klíčové postavy, které by vojenský historik asi dokázal pojmenovat. Velitel jako jediný sedí na židli a rozmlouvá  s dalším důležitým mužem, který podle všeho sedí přímo na soudku. Je to jemné a neokázalé slavení vítězství. I když kvůli tehdy nezbytnému delšímu času expozice všichni na okamžik ztuhli, snímek se zdá být nabitý dějem. Je to mimořádná fotografie i po kompoziční stránce!
    Jak známo,  Rakousko v této válce vybojovalo vpodstatě jedinou vítěznou bitvu, tu u Trutnova. Dne 12. července 1866 ráno Prusové spořádaně vstoupili i do Brna,  přičemž jim vyjel vstříc purkmistr a několik radních s bílými prapory.  Vojsko za vřeštění vojenské hudby píšťalníků a bubeníků pokračovalo v poklidném obsazování města. Brzy se rozptýlily obavy z možného násilí a  otevřely se obchody. Polní kuchyně začaly kouřit, ale to už by byl jiný obraz.