Dne 19. srpna 1889, padesát let na den přesně od představení první v praxi používané fotografické techniky daguerrotypie,  vznikl Klub fotografů amatérů v Praze, první sdružení  fotografů amatérů u nás. V datu založení byla samozřejmě symbolika, kterou naši předkové rádi uplatňovali. A rovněž nebyla náhoda, že právě ve dnech svatováclavského posvícení se konala první klubová výstava. Jejím sídlem se stala restaurace U Choděrů na Ferdinandově, dnešní Národní, třídě. 

         Z fotografie tehdejšího předsedy klubu MUDr. Josefa Němečka je patrné, že snímky se vesměs poskládaly na stoly složené k sobě a jen pár fotografií se zavěsilo na zeď, či dokonce zastrkalo k rámu obrazu, visícího včele místnosti. Skromná prezentace působí až bizarním dojmem, což podtrhuje i obraz s akty, dominující výstavní prostoře. Expozice má zkrátka privátní přátelský ráz, nikterak chráněné fotografie bylo možno vzít do ruky a detailněji prohlížet a stereosnímky z hromádky si umístit do stereoprohlížečky a tu si vzít do ruky. Jednalo se patrně o ,,3D fotografie” Eduarda Petráka. O stereoprohlížečku je na snímku opřen klubový časopis Fotografický obzor, jímž bylo možné si volně listovat.  Nepředpokládalo se, že by někdo něco sebral. V říjnovém čísle časopisu nacházíme detailní popis toho, co bylo na výstavce k vidění a slovní popis tak můžeme konfrontovat s vyobrazením. Pod obrazem jsou umístěny snímky Jana Kříženeckého, dle recenze ,,velice cenná a pracná kolekce fotografií soch a skupin architektonických”. Kus dále v rohu jsou patrné snímky Josefa Němečka z Národopisné výstavy českoslovanské vnímané jako aktualita. ,,Stěna v průčelí zdobena byla vzácnou sbírkou krajinek jak alpských, tak českých na bromostříbrnatém papíře; vystavil ji pan ředitel (Josef Emanuel) Kabát z Velvar. Jak hravým a dovedným způsobem přemoženy tu obtíže terainu i osvětlení, jest vskutku pravým uměním…”, popisuje recenzent. Typicky zdůrazňuje obtíže zhotovení, nikoli výtvarnou stránku vystavených děl. Z  textu recenze nelze vyjma Petrákových stereofotogafií přesně určit autora snímků na stole uprostřed místnosti; možná se jednalo o ,,utěšené krajinky od divoké Orlice” Ludvíka Pinky.  Jeho uhlotisky však na snímku nejsou patrné, podobně jako  fotografie cestovatele Enrique Stanko Vráze a práce autorské dvojice Karel Paspa - Vojtěch Šafařík, které asi zaujímaly pravou stěnu výstavní místnosti. Paspa & Šafařík vystavovali i ,,několik kolorovaných obrázků v olejových barvách”. Jako technická pozoruhodnost byly zmiňovány makrofotografie  ,,čmeláka a motýla, as v 10násobném zvětšení dle originálu, jakož i momentní i časové snímky krajin, provedené teleobjektivem vlastní soustavy na vzdálenosť 800 - 3000 metrů” zřejmě Františkem Kulhavým. Snímek instalace v kombinaci s výstavní recenzí tak poskytuje poměrně plastický obraz výstavní podoby organizované české amatérské fotografie z dob jejich počátků. 

Psáno pro Reportér Magazín.

Originání snímek se nachází ve Sbírce Scheufler a jeho užití, včetně stažení, je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.