Celá scénka působí mile absurdně a nejspíš  není nahraná. Fotograf kráčel se svým fotografickým nádobíčkem kolem Vltavy a u smíchovské náplavky a kotviště parníků spatřil spáče hovícího si u hromady říčního písku. Jednalo se asi o majitele povozu, u jehož kola muž spočinul. Kloboukem si trochu zastínil oči, levicí podložil hlavu, pravici nechal splynout podle saka, horní polovinu těla pohodlně podložil hromadou písku a rozvalil se na svah a asi docela tvrdě usnul. Podobný výjev si Rudolf Bruner-Dvořák, známý svým smyslem pro humor a absurdity světa, nemohl nechat ujít. Záběr na formát skleněné desky 18 x 24 cm si pořídil pro sebe, jen tak, těžko u něho totiž mohl předpokládat nějaké využití. I když negativy nebyly tehdy ještě nijak levné a celý proces komplikovaný. 

Místo odpočinku spícího muže u Vltavy můžeme přesně určit: na horizontu vidíme ještě barokní siluetu kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě a pod ním protíná snímek ještě původní  železniční most z let 1871-1872.. Ten byl nahrazen novým v letech 1900-1901. Přestavba baziliky na Vyšehradě v novogotickém stylu proběhla v letech 1885- 1903. Po věžích, které tvoří jednu z výrazných dominant Prahy, není  v obraze ani  památky. Snímek tedy patří mezi velmi rané pražské záběry pozdějšího momentního fotografa následníka trůnu.

Profesi spícího muže můžeme jen  odhadovat. Součást jeho pracovního oděvu tvoří zástěra, pravděpodobně tedy šlo o majitele koňského povozu, asi takového,  který odvážel písek  těžený ze dna Vltavy. Muž byl nejspíše povozníkem, jehož pracovní cyklus byl spojen s řekou. V zimě vozil led k chlazení piva, mimo zimu písek, těžený ze dna Vltavy. Mužům živícím se těžbou a odvozem písku se říkali pískaři, těm těžícím led zas ledaři. Jako pískař se také někde označoval člověk, který získával písek a pak ho prodával po domech jako čistící prostředek. V kuchyních bývala ještě před 100 lety (a někde zdaleka ne tak dávno…) kromě mýdla a sody k mytí rukou také nádobka s pískem, třeba na drhnutí dřevěné  podlahy, nebo dřevěných kádí a věder. Velmi jemný písek se používal na mazání inkoustu. V současnosti pojmem pískař se občas označuje horolezec, který leze po pískovcových skalách a věžích. Poněkud se svět proměnil a to co bylo dříve dřina k obživě, je dnes zábava…

Psáno pro časopis Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.