Co fotograf chtěl výjevem říci?  Varovat, že po flámu přijde realita v podobě vystřízlivění a že lehké ženy stojí peníze?  Výjev se zdá být dostatečně výmluvný: polonahé ženy mají nataženou ruku, muž obrací kapsy na znamení, že je má prázdné. Na zemi se válí vypitá láhev, doklad alkoholového opojení. Po prostopášných radovánkách přišlo vystřízlivění a chlápek, který svým postojem a prázdnýma kapsama se jeví jako mírně komická figurka, neví co dělat dál.  A jak to vlastně dopadlo? Zavolali na něho ochranku? Vše je pojato dynamicky, v pohybu, jako záznam skutečného děje, jako momentka. Kvůli  malé citlivosti fotomateriálů v době před 130 lety museli však zcela jistě všichni v pohybu poslušně ustrnout. Kdo byly ty ženy? Herečky, nebo kompars sebraný z ulice nebo z veřejného domu, aby si zahrál a trochu si přivydělal? Proč si vůbec dal fotograf se snímkem práci? Vždyť ho to stálo námahu i peníze. Vyplatil se vůbec  prodej takového výjevu? A ve formátu stereo a ještě kolorovaný? A k tomu mohl fotograf čelit problému kvůli možnému ohrožení mravopočestnosti. Pod lehkými šatičkami jsou totiž dámy skoro nahé, nahotu cudně zakrývá patrný trikot, nicméně u dámy v modrém je ochmýření v kritické partii jasně patrné… Svým kritikům a případnému zákazu prodeje mohl fotograf ovšem  namítnout, že šlo o pranýřování zlozvyku! Že jeho snímek je vlastně výchovný: Podívejte, takhle dopadne každý, kdo si zadá s prostitutkami… To mělo kritiku odzbrojit. A mohl také říci, že jde o vyšší umělecký princip, že ty dámy vlastně představují dva světodějné principy, modře oděná představuje vodu, červená oheň. Proto na hlavách mají hvězdičky. ( Ironik k hvězdičkám na hlavě  korpulentních dam ovšem dodá,  že jde o bývalé Stars…). Fotograf mohl tedy hřímat, že jde o umělecký výjev, jakých v minulosti se vytvářelo spousta, že jde o didaktickou záležitost, a proto jakékoliv snahy o umlčení tohoto uměleckého projevu jsou plané! Cenzuru nepochybně přesvědčil a  kolorovaná stereofotografie se prodávala a její poselství si každý kupující už vykládal po svém. Většinou lidé samozřejmě  nevidí rádi, když se jim káže o morálce, mnohem raději se na nepřístojné věci dívají. Ale když je moralistní výjev podán pikantním způsobem, někteří lidé s potěšením po obrázku sáhnou a při pohledu na něho ve stereoskopickém kukátku, kde je vše barevné a plastické, se oddají svým divokým fantaziím. A s tím fotograf zjevně kalkuloval.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.
Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.