Vypadá to jako idyla, voják v rakousko-uherské uniformě maluje před chatrčí, obraz na malířském stojanu je natočen tak, aby byl výtvor zřetelný, na zemi je pouzdro s barvami. Pod snímkem nalepeném v albu je nápis: ,,Moje prvá fotografie - Prijepolje 1916“. Jde zřejmě o autoportrét, fotoaparát byl na stativu, a voják - malíř sám sobě zapózoval. Je to trochu jiný obraz Velké války, než se obvykle prezentuje.  Válka tehdy byla už v plném proudu, bojovalo se i v západním Srbsku, kde se město nachází. Snímek je součástí rozsáhlého osobního pamětního alba, kde poslední snímky jsou z roku 1932. Ze začátku alba, z roku 1916, je tam však obrázků nejvíce, na 120! Válka z fotografií však vyplývá jaksi nepřímo a není to jen tím, že během útoků běžný voják nemohl fotografovat. Je tu přítomen spíš podvědomý aspekt, že i když byla válka a zuřily boje, chtěli lidé-vojáci si pro sebe fotografovat spíše to hezké, příjemné, oku lahodící. Takže voják mající tvůrčího ducha fotografoval typy lidí a portréty, pod snímky najdeme popisky Srbka, Turek, Ibrahim, Turčín, Turkyně bez závoje, Srbky za Turkyně, Srbská učitelka. Tu a tam se mihne nějaká událost: ,,Gouverner v Prijepolji”, ,,Turečtí dobrovolníci -verbování”,  Turecká škola. Jsou tam i krajiny a domy, kde jsou stopy války vždy jen nepřímo (zničený most, Naše kuča). Je zajímavé, že válka v albu končí v zimě 1916 u Nova Varos,  z let 1917 a 1918 tam snímky vůbec nejsou! Jaké byly další osudy neznámého vojáka? Byl vážně zraněn a do boje již nezasáhl? Byl zajat, jako například Adolf Schwarzenberg a tisíce jiných? Další možnost je, že voják dezertoval a bojoval na straně Legií a tam již nefotografoval. Každopádně válku přežil, protože v albu je  další snímek z července 1919 pořízený na neznámém místě, kde je majitel alba se skupinou vojáků. A tím v albu vojenská tematika končí a následují už jen přírodní a později rodinné záběry! Pečlivě nalepené a popsané snímky z roku války vystřídají obrázky často s jednotnou popiskou na celou stranu: Vánoce 1923, Velikonoce 1924, Upomínka na krásný podzim 1926. V roce 1923 se majitel alba oženil a v roce 1929 vystavěl vilu v Budějovicích. Měl dvě děti.  Nastoupil všední pracovní život a shon. V celém albu nejpůsobivější jsou však snímky z války, motivy i kompozicemi.
    V roce 2017 schválili čeští poslanci, že ,,S hlubokou úctou a vděčností si připomínáme 1. a 2. července 1917 jako slavné dny naší historie. Oběti československých legionářů přinesly u Zborova  velké vítězství…”. Bitva u Zborova se stala legendou. A jako všechny legendy má pokřivené zrcadlo, vše bylo složitější. Bojovali v ní vlastně Češi proti Čechům, jak ti z budoucího pohledu správní, tedy legionáři, tak ti, kteří věrni přísaze, bojovali v rakousko-uherské armádě. Skutečnost má vždy více tváří, více pohledů, tedy i více interpretací. Jako při fotografování. Stačí jiný objektiv, jiný úhel záběru, jiné nasvětlení a krásná žena - krásný chlap  mohou vypadat jako karikatury. I výklad minulosti občas vypadá jako karikatura.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.
Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.