Skrumáž vagónů na snímku působí vskutku strašlivě.  Srazily se dva vlaky, ale vzhledem k postavení vozů  nějak podivně. Jak k tomu došlo? Zapátráme v denním tisku a obsáhlé vylíčení nehody nalezneme v Národních listech ze 4. července 1895.  Ten den vídeňský vlak č. 211, který měl do Prahy dorazit v 10, 54, přijel až ve 12, 15. V náhradním spoji, vypraveném operativně rychle, přijeli i někteří lehce zranění. Ti čekajícím na nádraží referovali o katastrofě, která se odehrála u nádraží ráno v Táboře.  Národní listy hned vyslali zvláštního zpravodaje, který vše na místě  osm hodin po katastrofě obsáhle popsal. Psal, že ,,Již po cestě mezi cestujícími vlaku při jízdě z Prahy do Tábora zavládlo všeobecné vzrušení a rozechvění. Také ve vlaku kolovaly nejdivočejší pověsti. Před stanicí táborskou vlak pražský stanul, veškeří cestující museli vlak opustiti a odebrati se na stanici táborskou, kdež vstoupili do čekajícího vlaku, jímž vezeni byli dále k Vídni. Obraz spousty, kterýž se tu naskýtal…, byl strašný, ač již osm hodin od katastrofy uplynulo… “ C.k. výkonné ředitelství železniční učinilo o katastrofě toto úřední sdělení:

,,Při výjezdu ze stanice táborské srazil se vídeňský osobní vlak čís. 211 s vlakem čís. 2125, jedoucím do Písku, následkem čehož u prvního vlaku tři cestující a jeden průvodčí vlaku těžce a 13 cestujících lehce poraněno bylo.”

Referát v novinách se podrobně věnoval popisům zranění včetně plných jmen nešťastníků a také podrobně rekonstruoval nehodu. Kousek od nádraží v Táboře měla trať do Prahy a Písku - zrovna nad Jordánem- asi 40 metrů  společné koleje. I když každý z vlaků z nádraží vyjížděl na jiné koleji, když se vypravili krátce po sobě, bylo na neštěstí zaděláno, neboť do sebe zboku narazili. ,,…parostroj vlaku píseckého (a) vjížděje (teď) na společnou kolej, na níž se už pražský vlak nalézal, vrazil do jeho středu, zachytil zadek poštovního vozu pražského vlaku, jejž pochroumal, vysunul další dva vozy téhož vlaku z kolejí, překotil jeden vůz I. a II. třídy, rozbil následující dva vozy III. třídy a ještě jiný vůz III. třídy porouchal. Dalších 7 závěrečných vozů píseckého osobního vlaku, jakož i dva vozy téhož vlaku ihned za parostrojem převržené zůstaly pak na kolejích státi, ač byly též trochu pošramoceny.”

Jak už to bývá, neštěstí bylo souběhem více okolností.  Zpoždění pražského vlaku, nedbalost vypravením vlaků v tu samou dobu, nedbalost strojvedoucích, zejména píseckého vlaku, který vlak musel vidět a o souběhu kolejí musel vědět…

Snímků želeničních nehod v Království českém sto a více let starých není známo mnoho. V dobovém tisku nebyla k této události zveřejněna žádná fotografie, jen zprávička, že několik fotografií události pořídil Antonín Rudolf z Tábora. Zda tento snímek je jeho dílem, ale s jistotou nevíme. Věhlasný táborský fotograf Josef Šechtl kupodivu  tuto nehodu zřejmě  nefotografoval. Z železničních problémů  rodový archiv zveřejňuje  jen nehodu v Chotovinách 1. srpna 1926.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.