Snaha ovlivňovat veřejnost pomocí zmanipulované fotografie se datuje téměř od samotných počátků fotografie. Příkladem může být vyobrazení jednoho ze zneuznaných otců fotografie Hippolyta Bayarda jako utopence ze října 1840. Do informační války se fotografie zapojovala od prvních fotografy zachycovaných bitev. S manipulací skutečnosti  se tak setkáváme už v Krymské válce, k níž je znám snímek údolí, kam se uměl navršily dělové koule jako ,,doklad” proběhlých bojů. Naše fotografie ovšem  není  montáží, ani nepředstavuje aranžovanou skutečnost. Je surově autentická. Jak zní popisek, je obžalobou.  Má tedy jasný cíl: šokovat a pohledem na civilní oběti nahlodat veřejné mínění. Obraz je tím hrůznější, že zobrazuje jako oběšené právě ženy, a to v detailu. Popravčí v uniformách stojí pod nimi. Historik 1. světové války asi zjistí, kde snímek přesně vznikl. A popíše okolnosti. Dle popisky se jedná o území ,,Ruského Polska” a o civilní oběti, které bojem v týlu pomáhaly rozkládat c. k. armádu. (Je bizarní, že víceméně shodný snímek ze sbírky Moravské galerie je uváděn jako z území Srbska...).

         V každém případě se jedná o doklad informační války pomocí fotografie. Nevíme, kdo byl fotogaf, ale nepochybně měl rozkaz  provést fotodokumentaci. A zhostil se jí s profesionální pečlivostí. Možná mu svědomí nedalo a později, kdy již byl v  bezpečí a když Rakousko-Uhersko válku prohrálo, dva své snímky spojil a přidal text, a rozhodl se celek šířit jako fotografickou pohlednici. Nejde vskutku o tisk, jde o originální fotografii na fotopapíře. Možná s tím byl spojen  i nějaký ten zisk.  Ostatně i známý snímek císaře Maxmiliána, popraveného v  Mexiku  v květnu 1867, pořízený jeho osobním fotografem, důvěryhodnou osobou, autor snímku velmi dobře zpeněžil. Podobných příkladů parazitismu na zobrazení tragédie  jsou v historii fotografie tisíce.        

         V současné probíhající internetové válce se informační boj již vede jinak. Například pomocí umělých diskutérů. Také se používají fotografie, ale jejich autencitě se zas tolik nevěří a častěji  se dává přednost pohyblivému obrazovému záznamu.  I ten  se ovšem dá zmanipulovat. ,,Demokraticky” si takový záznam může každý uživatel počítače  prohlédnouit  i třeba zhodnotit v diskusi  na síti sítí. O této fotografii se ve své době nediskutovalo, ta se jen s komentářem dala poslat. A mžná někteří odesílatelé jejím odesláním manifestovali svůj názor a svou novou loaylitu s nově vzniklou republikou.  Vykupovali si prostřednictvím angažovaného snímku své nové místo v nově organizované společnosti. Fotografe totiž není jen poselstvím o osobě fotografa, poselstvím o zobrazené skutečnosti, ale může být zároveň i dokladem o člověku, který snímek vědomě šíří. Při hodnocení významu  fotografie se tak jako v detektivce sledují  čtyři  roviny: zobrazovaná skutečnost,  fotografující, šířitel snímku a ten, komu je snímek určen. Tedy co, kým a jak, proč a pro koho.

Psáno pro Reportét Magazín. 

Snímek pochází ze Sbírky Scheufler a jeho užití, včetně stažení, je možné jen po souhlasu majitele.