Rudolf Bruner-Dvořák se pokládá za nejvýznamnější osobnost fotografie v českých zemích kolem roku 1900. Byl prvním, kdo se u nás označoval jako „momentní fotograf“, neboť se specializoval na fotografie událostí. Velmi často cestoval, svá nejoblíbenější místa v zahraničí měl právě v Bosně.
Po cestách do západní Evropy v 90. letech 19. století a na Světovou výstavu  v roce 1900 jeho první cesta na jih Evropy vedla zřejmě do Bělehradu na korunovaci srbského krále Petara I. Koradjordoviče. Pravidelně začal jezdit do bosenského Bihače a Cazina poté, co se jeho sestra Marie provdala za tamního soudce českého původu. První snímky z této oblasti zveřejnil Rudolf Bruner-Dvořák v Českém světě v prosinci 1906 pod názvem Bosenské typy. Podle množství stereoskopických snímků je zřejmé, že mu prostředí Bosny učarovalo a živost jeho záběrů vzbuzuje respekt a úctu k pohotovosti fotografa i jeho komunikačním schopnostem. Patrně žádný jiný Čech tehdy nefotografoval v této části Balkánu tak často, jakkoli se jednalo o populární oblast, s níž měli mnozí Češi hojné styky. Cestoval s rodinnými příslušníky také po dalších balkánských zemích, později fotografoval mimo jiné námořní manévry v Dalmácii, jednání hlav států v Miramare i válečný přístav v Terstu. Na svých cestách navštěvoval také Lipici, Plitvická jezera a soustavu jeskyň Postojna.
Kolem 1905 mu začal vypomáhat mladší bratr Jaroslav (*1881), který se z pomocníka stal neoficiálním partnerem. Shodou okolností právě on -a nikoli Rudolf- byl na poslední cestě následníka trůnu do Sarajeva, kde se Ferdinand d`Este stal obětí atentátu. Reportáž Jaroslava Brunera-Dvořáka tehdy otiskl také Český svět.