První přístroj pro pozorování stereoskopických dvojic kreslených obrazů zkonstruoval Charles Wheatstone kolem roku 1835. Později pro Wheatstona zhotovil několik stereoskopických dvojic snímků jeden z otců fotografie  William Henry Fox Talbot. Roku 1849 Sir David Brewster publikoval svůj návrh na čočkový stereoskop, který byl proti Wheastonovu přístroji mnohem menší.  Čočkový stereoskop vyrobený podle Brewsterova návrhu se pak stal senzací Světové výstavy v Londýně roku 1851 a následně vyvolal první velkou vlnu zájmu o stereofotografii. Vrcholem první vlny  byla  šedesátá  léta 19. století, vrcholem druhé vlny, již znatelně slabší, byl přelom 19. a 20. století, kdy se začaly využívat také stereofotografie tištěné.
Stereofotografii můžeme považovat za první obrazové médium tvořené pro široké  lidové vrstvy, tedy pro masovou zábavu. Stereofotografie tak měla zásadní význam pro proměnu fotografie v komunikační prostředek.  Prohlížení stereosnímků se stalo oblíbeným počínáním, neboť přineslo obrazové vjemy takové šíře, jaká do té doby  neměla obdobu. Bohatostí námětů se stereofotografiím nevyhnula žádná z lidských činností. Stereosnímky jsou tudíž  nesmírně zajímavým, i když stále nedoceněným, pramenem poznání soudobého životního stylu, zejména ve směru postižení každodennosti, všedních chvil obyčejného života. Tomuto obrazovému prameni neubírá nikterak na významu, že se často nejednalo o přímé zachycení oněch všedních chvil, ale o aranžovanou skutečnost, nicméně aranžovanou s cílem budit iluzi opravdovosti.
Ve vydávání stereofotografií v českých zemích vynikl  v éře mokrého kolodiového procesu především František Fridrich, v druhé fázi obliby stereofotografií František Krátký.

Dobové originály všech stereosnímků pocházejí ze Sbírky Scheufler. Jakákoliv manipulace s nimi, včetně stažení, je možná jen po souhlasu majitele a s uvedením zdroje.