Pocházel z rodiny majitele obchodu se smíšeným zbožím. Po 4 letech studia na gymnasiu se 1898 - 1901 vyučil fotografii u A. Mattase v Příbrami. 1901-03 studoval jako první český fotograf v Učebním a výzkumném ústavu pro fotografii v Mnichově. Poté pracoval v různých ateliérech v Německu, Švýcarsku a Čechách a po návratu z tříleté vojenské služby si 1907 otevřel ve svém rodišti "Atelier pro moderní fotografii" (Václavské náměstí č. 144). Za působení v Příbrami vznikly kromě portrétů krajinářské studie a soubor z příbramských dolů na stříbro, zčásti publikovaný i na pohlednicích. Vznikly také akty.
Jeho fotografické působení v Praze zřejmě započalo 1910 v bytovém ateliéru v ulici U kolkovny 5. Na počátku 1912 si otevřel fotoateliér v novostavbě na nároží Vodičkovy a Jungmannovy ulice čp. 730. Na činnosti závodu se podílel -především finančně - Augustin Škarda, činovník z ČKFA. Společně byli podepsáni na souboru 50 olejotisků Z dvorů a dvorečků staré Prahy, který nesl aktuální téma mizení starého rázu Prahy. S citem pro psychologii, výtvarnou kultivovanost i řemeslnou bravuru Drtikol portétoval v ateliéru mnohé významné osobnosti, dobrou úroveň měly i běžné portrétní zakázky, na nichž spolupracoval se svými asistenty.
Základem jeho věhlasu se stal fotografický akt, v jehož pojetí nacházíme tři výrazná období. V prvním hojně uplatňoval zásahy do negativu, malovaná pozadí a dominovaly v něm ušlechtilé tisky. Ženy měly podobu jak zasněných víl symbolismu s radostným prožitkem života a erotiky, tak osudových žen, v nichž se mísila symbolika sexu a smrti. V letech války byla firma byla pod Škardovým vlivem, neboť Drtikol byl nasazen na frontu. 1921 se Drtikol se svým společníkem rozešel. Ve svém druhém období tvorby aktů malovaná pozadí nahradilo členění plochy ve formě stínů a dekorace geometrických tvarů, melancholické snivé modelky nahradily tanečnice, dynamika a akce, ušlechtilé tisky postupně ustupovaly čistým bromostříbrným fotografiím. Proměna byla ovlivněna soužitím s tanečnicí Ervinou Kupferovou i dobovými výtvarnými proudy. Ve svém třetím tvůrčím období aktů, počínajícím asi 1930, jej již neuspokojovalo přímé zobrazení lidského těla a začal si pomáhat vystřihávanými a vyřezávanými figurami, které stavěl do rozličného prostředí a souvislostí, přičemž po významové stránce začala nabývat klíčové role východní filozofie, zejména budhismus. K němu se Drtikol také obrátil, když 1935 zcela zanechal fotografie a věnoval se malování a meditacím. Zemřel v podstatě zapomenut. Odkazy: Vydané soubory snímků, texty: Z dvorů a dvorečků staré Prahy (album 50 olejotisků). Spoluautor A. Škarda. Artěl, Praha 1911; J. A. Calavas, C. de Santeul: Les nus des Drtikol. Libraire des arts décoratifs, Paris 1929; Žena ve světle. Text J. R. Marek. Beaufort, Praha 1938; Oči široce otevřené. Svět, Praha 2002 (těž v anglické, německé a francouzské verzi) Literatura - souhrn viz V. Birgus: František Drtikol. Kant, Praha 2000.