Spisovatel, publicista, fotoamatér, popularizátor fotografie.

Imlaufův život ovlivnila kostní tuberkulóza. Protože nemohl pravidelně navštěvovat školu, na jeho vzdělání měla zásadní vliv maminka a soukromý učitel. Přes své zdravotní postižení byl obdivuhodně činorodý jak v oblasti literární, tak fotografické. Nejen jako fotoamatér, ale také jako autor pěti příruček a řady článků. Také příležitostně překládal z polštiny. Jeho povídky a román Samojed (1918)  reflektovaly jeho složitý životní osud. Vzhledem k minimální dochovanosti jeho fotografického díla není možné vyjádřit soud, do jaké míry jeho fotografování odráželo pocity zápasu s osudem, zdravím vnucené osamění a úsilí o smysluplné uplatnění, což vše nacházíme v jeho literních dílech.  
    1898 - 1904 byl činným členem KFA v Praze. Přispíval do putovních klubových map a vystavoval.   Na výstavě ve Strakonicích 1900 získal nejvyšší ocenění. Pro publikaci Jaroslava Petráka Žeň světla a stínu (1910) vytvořil gumotisk  Podolský hřbitov. Snímek Petrák ocenil slovy: “Tický, zádumčivý koutek, působící jednoduchostí motivu a vhodným členěním jednotlivých ploch. Mírné potlačení detailů , docílené reprodukcí v gumotisku, dodává jaksi obrazu ponurejší náladu” (s. 89). Zařazení díla mezi významné autory v knize je dokladem vážnosti, jaké se u tohoto prvního teoretika české fotografie Imlauf těšil. Petrák Imlaufa seznámil s Josefem Váchalem, který pro něho vytvořil dvě barevná a jedno černobílé exlibris.  Imlauf si dopisoval s řadou známých osobností, z fotografických kruhů zejména s F. Mrskošem. Ze své cesty do Pobaltí Imlauf vytvořil za  dva a půl měsíce na 400 negativů, z nichž část použil pro diapozitivy, které klub nabízel k zapůjčení a projekci pod názvem V oblasti Baltu (Viz Fot.obzor 1907, s. 185).  
    Od 1898 psal  do Fotografického obzoru články orientované vesměs k fotografické technologické praxi.  Výjimkou byla  inciativa k anketě  Kdo jsme?, uvozená jeho článkem v lednovém čísle 1907, kde vyslovil dobově aktuální otázku, “je-li naše fotografování sportem nebo uměním” (s. 1). Zároveň vyjádřil  kritické stanovisko k chápání role fotografie v soudobé české společnosti.  Směrem k budoucím potřebám fotografie se Imlauf vyjadřoval v sérii článků o fotografických přístrojích i i o  různých negativních materiálech. I když byl vysloven názor, podpořený korespondencí, že po roce 1910 možná již nefotografoval (Vrbová), články ve Fotografickém obzoru zrcadlící zkušenosti například s novými vývojkami svědčí o fotografické aktivitě do konce života.
    Imlaufovu fotografickou cestu můžeme rekonstruovat jen v hrubých obrysech a to zejména s přihlédnutím k jeho statím. Po etapě stereofotografií, bromů a diapozitivů vyjádřil upřímný zájem o  chromované želatiny, zejména o gumotisky, později také o bromolejotisky a uhlotisk.  V současnosti jsou bohužel známy jen dvě originální práce a několik  fotografických dopisnic. Zůstává také otázkou, kam zmizela pozůstalost negativů, které po bratrově smrti opatrovala jeho sestra. Část Imlaufovy knihovny je v Náchodě, sbírka exlibris je v Národním muzeu, fotografie v korespondenci jsou převážně v PNP. Vzhledem k Imlaufově spisovatelské dráze je o něm na rozdíl od jiných neméně významných publikujících fotoamatérů bohatá literatura. Imlaufova slovesná i fotografická tvorba byla hnací silou jeho života. Imlauf se tak zařadil po bok Bufky a Petráka, jimž rovněž jejich zdravotní stav vnutil mimořádnou aktivitu, mimořádné dílo  a zároveň i výjimečnost.

Odkazy:
Publikované texty o fotografii:
Knihy: Diapositivy, Praha 1916, 2. vyd. 1922;  Vyvíjení pozvolné a časové. Praha 1918;  Pigment čili uhlotisk. Praha 1920;  Amatérova nouze a výpomoc (1920);  Gumotisk, Praha 1921. Články: Klovatinové kopie. FV 1898, s. 65-67; Chemikalie Aquilla. FO 1901, s. 83-85, 102-04, 118-20,  ad,; Pozvolné vyvíjení. FO 1904, s. 135-39, 145-47, 166-68a ad,; Dr. Fr. Vaněk Český fotograf amatér. FO 1905, s. 100-02 (recenze příručky); Adurol-metol. Vývojková studie. FO 1906, s. 4-7, 19-22; Ještě o Premo-filmech. FO 1908, s. 3-6, 23-25, 45-47 a ad.; Fotografický aparát. FO 1909, s. 85-87, 107-09,125-26 ad.; Bromový olejotisk. FO 1915, s. 27-30; Expoziční tabulky. FO 1916, s. 93-989; Ještě o pyrogallolu. FO 1916, s. 28-31; Dr. Fr. Vaněk Český fotograf amatér. FO 1918, s. 132-38 (recenze příručky); Nové české expoziční tabulky ... FO 1920, s. 55-57, 66-69; Grafická osvětlovací tabulka Embe... FO 1921, s. 18-21, 35-37; Neolová vývojka. FO 1921, s. 63-65;
Literatura: J. Petrák:  Žeň světla a stínu, Praha 1910; FO 1921, s. 45-47 (nekrolog od F. Mrskoše); Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. 2/1, Academia, Praha 1993 (!); L. Baštecká:  Fotograf Jindra Imlauf a jeho knihovna, Litera, příloha Výčepního listu 10 (2005); L. Baštecká: Příběh portrétu Jindřicha Imlaufa, Litera, příloha Výčepního listu 11 (2006); M. Mrázková:  Jindra Imlauf, spisovatel a fotograf, Kulturní tradice Novoměstska, Nové Město nad Metují 2010; L. Vacina: Novoměstský spisovatel Jindra Imlauf (1881-1921). In: Orlické hory a Podorlicko sv. 6,  Hradec Králové 1974, s. 211 - 235 (!); J. Mühldorf, P. Vrbová: Od sportu fotografického k umělecké fotografii, Praha 2010
; P.Vrbová: Český Klub fotografů amatérů v Praze a Jindra Imlauf. Výstava. Městská galerie Zázvorka, Nové Město nad Metují 2012;  P. Vrbová: Imlauf Jindřich. Encyklopedie východočeské fotografie, 2013 (!)