Výrobci měřících přístrojů, průkopníci astronomické fotografie, zaujímající významné místo ve vědecké a amatérské fotografii 19. století.

Synové spisovatele a politika Josefa Václava Friče,  jehož otcem byl právník a politik Josef Frič. Po studiu na akademickém gymnasiu v Praze Jan pokračoval ve studiu chemie, fyziky a praktické mechaniky na české technice, Josef ve studiu zoologie na pražské univerzitě. Své první vědecké studie oba publikovali před dosažením věku dvaceti let. Jan byl v letech 1882 - 1887 asistentem fyziky na české technice. Oba společně založili 1883 na Královských Vinohradech dílnu pro jemnou mechaniku, vyrábějící cukrovarnické a geodetické přístroje, první samostatný závod pro měřící přístroje v Čechách a v některých ohledech v celém Rakousko-Uhersku. Jejich „přístroj ku měření prohybu kamene“ se stal populárním na Jubilejní výstavě 1891, kde také získal nejvyšší ocenění.

V letech 1879 - 1882 vytvořili v Čechách první sérii  mikroskopických fotografií a to ještě na na kolodiových deskách, které byly spolu se zvětšeninami  mineralogických výbrusů, řezu smrkovým dřevem a plísně vystaveny na výstavě Sto let české fotografie. Svými fotografiemi  Měsíce z let 1884 -1885, pořízenými bez hodinového stroje,  se zařadili k průkopníkům astronomické fotografie vu nás. Za snímky získali na mezinárodní fotografické výstavě v Oportu roku 1886 zlatou medaili.  V roce 1891 vyvolala značný ohlas série čtyř snímků Ze života třešňové větévky, kterou fotografovali stejným ohniskem a stejným úhlem záběru po čtyři roční období a která byla v tisku reprodukována na xylografiích. 23. listopadu 1895 fotografovali poprvé Perrinovu kometu. Své  výzkumy, trvající až do března 1896, předložili spolu s přehledem snímků  v Rozpravách České akademie. Fotografie komety  se prodávaly na veřejnosti ve formě stereosnímků. Patrně poslední prací, kterou  bratři vytvořili společně, byly „momentky při magnesiu - Obrazy ze sázavské sklárny od bratří Josefa a Jana Fričových“, prezentované  na První výstavě fotografů amatérů českoslovanských koncem léta 1897 v Praze na Žofíně.

Po náhlém Janově úmrtí na zánět slepého střeva se  Josef rozhodl uctít památku bratra realizací  dávného společného snu - založením hvězdárny, kde pokračoval v astronomických výzkumech. Roku 1898 založil soukromou astronomickou observatoř na vrchu Manda u Ondřejova. Nový název kopce Žalov symbolicky odkazoval k zármutku nad smrtí  sourozence. S astronomem Františkem Nušlem zde Josef Frič zkonstruoval řadu původních přístrojů pro geodetickou astronomii (zejm. zirkumzenitál) a studoval refrakční anomálii.  Ve své  fotografické práci se věnoval jak astrofotografii, tak motivům ze všedního života Posázaví a Pometují, zachycovaném zejména na stereofotografiích. Soubor označený jako Potulky pak zachycuje působivá lesní zákoutí a zátiší, v nichž se mísí  technická preciznost a exaktnost  s romantickým raním oparem  a mlhou vodních hladin, kapradin a starých stromů. Zvláštní spojnici mezi pozorováním oblohy a „pozemským životem“ tvoří soubor negativů mraků, u jiného českého fotografa v té době neznámý.  Z piety k bratrovi  označoval Josef Frič stereofotografie se svými astronomickými snímky nebo montážemi (například stereoskopický obraz dráhy Halleyovy komety z roku1910)  společnou firmou Josef & Jan Frič. 28. října 1928 se Josef Frič rozhodl svou hvězdárnu předat státu.

Odkazy:

J. V. Diviš:  Vzpomínka na Jana Friče. Časopis pro průmysl chemický IX, 1899, č. 2, únor 1899 (popis některých astrofotografií);  Photographie de la comete 1907 d (Daniel). Prague 1908 (knihovna NTM B 18270); Otto; Listy cukrovarnické LXIII, 1946-1947, s. 104;  Historický archiv astronomické observatoře Ondřejov. Rozpravy České akademie V,  č. 8; Almanachy k výročí observatoře Ondřejov, kde je bratrům věnováno významné místo ve stálé expozici.